Trilobiti dalejsko-třebotovského souvrství (dalej/sv. ems)

Na počátku regionálního stupně daleje (= svrchní ems) dochází k eustatickému zdvihu mořské hladiny, doprovázenému sedimentací dalejsko-třebotovského souvrství. Projevuje se nástupem facie zelenošedých vápnitých dalejských břidlic, dosahujících největších mocností v jv. křídle pánve. Fauna obsahuje v hojné míře jak bentózní, tak i nektonní a planktonní formy. Vrcholu rozvoje dosahují tentakuliti, podle nichž bývají dalejské břidlice často označovány jako tentakulitové. Směrem do nadloží přecházejí tyto břidlice do červenavých až světle šedých, velmi jemnozrnných a hlíznatých vápenců třebotovských. Z třebotovských vápenců pocházejí nálezy četných zkamenělin, zejména velkých goniatitů, nautiloidních hlavonožců a tenkostěnných mlžů. Významný je zejména společný výskyt konodontů, tentakulitů a goniatitů, popsaný ze svrchních poloh třebotovských vápenců od Hlubočep.
Do vyšší části dalejsko-třebotovského souvrství spadá nejmladší projev podmořské vulkanické činnosti v Barrandienu představovaný výlevy alkalických bazaltů až pikrobazaltů u Chýžice a Chotče jz. od Prahy, doprovázený polohami hyaloklastitů, tufů a tufitů a ojedinělými žilnými tělesy.
Mělkovodním ekvivalentem nejvyšší části zlíchovského a celého dalejsko-třebotovského souvrství jsou suchomastské vápence. Obsahují hojné trilobity a zbytky další fauny nahromaděné ve výplni rozsedlin (neptunických žil), prostupujících starší útesovou elevaci koněpruských vápenců, na jejíž erodovaný povrch transgredovaly po vzestupu mořské hladiny.

zdroje:
• Ivo Chlupáč. The phacopid trilobites of the Silurian and Devonian of Czechoslovakia, ÚÚG, Praha, v Academii, nakladatelství Československé akademie věd • Praha 1977
• Joachim Barrande.Système silurien du centre de la Bohême, Trilobites (1852)
• https://www.biolib.cz/ - taxonomie

• řád Phacopida Salter, 1864

• Phacops (Pedinopariops) major Barrande, 1852 - Koněprusy, neptunická žíla, dalejsko-třebotovské souvrství (suchomastské vápence), svrchní ems

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Phacops Emmrich, 1839 †, podrod: Pedinopariops Struve, 1972 †, druh: Phacops (Pedinopariops) major Barrande, 1852 †.

Jedná se vskutku o velkého fakopse, konec konců druhové přízvisko major v překladu znamená velký. Ačkoli jedinci chybí cephalon (hlava), a fosilie je slepovaná, protože se nedala dostat z kamene v celku, tak měří krásných 9 cm. Pokud by tento jedinec měl hlavu, měřil by cca. 13 cm, což jej činí skutečně obrem, jež je důstojným protivníkem, co do velikosti, jinému fakopidnímu trilobitu Drotops armatus Struve, 1990. O jeho mohutnosti vypovídají i samotné masívní pleury. Na Zlatém koni (Zlatý kůň je název jednoho z mnoha dalších lomů) v Koněprusích lze na několika místech pozorovat, jak mladší vápence vyplňují pukliny a rozsedliny ve starších vápencích vzniklé tektonickým porušením během usazování těchto hornin. Takovéto jevy se odborně označují neptunické žíly - mladší usazený materiál se v puklinách dostává mezi starší. Jednu z takovýchto žil je možné vidět přímo ve skále na vstupní části do Koněpruských jeskyní. Zlatý kůň je z největší části tvořen čistými bílými vápenci koněpruskými. Jedná se vlastně o zkamenělý korálový útes. Jádro tohoto útesu je odkryto přímo ve stěně Císařského lomu, který se nachází na západní straně návrší a dnes je součástí velkolomu Čertovy schody západ. V nadloží vápenců koněpruských najdeme další dva mladší druhy vápenců, které tvoří nejvyšší část návrší. Jedná se narůžovělé deskovité vápence suchomastské a samotný vrchol je tvořen vápenci acanthopygovými. Na severním svahu Zlatého koně jsou vápence ukončeny tektonickou poruchou - tzv. očkovským přesmykem. Severně od očkovského přesmyku najdeme méně odolné starší silurské horniny, které je možné sledovat až k Berounu. Na samotném vrchu Zlatého koně je patrné zkrasovění devonských vápenců a to zejména mísovitými závrty. Fosilie trilobita Phacops major má krásný namodralý odstín.

Vědecká synonyma
Phacops fecundus major Barrande, 1852
Phacops fecundus var. major Barrande, 1852

• Phacops superstes superior Chlupáč, 1977 - Praha - Hlubočepy, Dalejsko-třebotovské souvrství (nejvyšší zlíchov - ems, dalej - ems a báze eifelu), třebotovské vápence

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Phacops Emmrich, 1839 †, podrod: Pedinopariops Struve, 1972 †, druh: Phacops superstes Barrande, 1852 †, poddruh: Phacops superstes superior Chlupáč, 1977 †.

Rozdíly od poddruhu Phacops superstes superstes (zejména co se týče konfigurace očí a tvaru pygidia) jsou tak výrazné, že rozdíly lze považovat za subspecifické. Hlavní rozdíl od nominátního poddruhu spočívá v nápadně výraznějších a hustěji uspořádaných granulích. na glabelách. K méně významným diferenciačním znakům patří např.: ostřejší palpebrální brázda, hustší a výraznější granulace palp. plochy a ještě kratší a mělčí palpebrální brázda aj. Ze stratigrafického výskytu vyplývá, že Ph. (P.) superstes superior by mohl být potomkem nominátního poddruhu, nelze však vyloučit, že jde o poddruh žijící v jiném prostředí.

Od stratigraficky mladšího druhu Ph. (P.) insequens se liší zejména většíma očima s větším počtem dorzoventrálních řad i čoček v jedné řadě, hustší tuberkulací glabely a velmi široce rozprostřených zrnek na pygidiálních lalocích. Ve vztahu k cizím druhům je analogický s Ph. (P.) turco praecedens HAAS, který se liší především v parametrech očí (menší počet řad a čoček).

Hojný výskyt ve spodních vrstvách třebotovských vápenců. Lokality: Praha - Hlubočepy, Holyně, Hostim, Chýnice, Císařská rokle, rokle u Srbska.

Vědecká synonyma
Pedinopariops superstes superior (Chlupáč, 1977)

• Phacops superstes superstes Barrande, 1852 - Praha - Hlubočepy, dalejsko-třebotovské souvrství (dalejské břidlice), st. ems

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Phacops Emmrich, 1839 †, podrod: Pedinopariops Struve, 1972 †, druh: Phacops superstes Barrande, 1852 †, poddruh: Phacops superstes superstes Barrande, 1852 †.

Phacops (P.) superstes superstes je velmi hojným druhem v dalejských břidlicích Barrandienu. Běžně se vyskytuje téměř ve všech odkryvech těchto vrstev. Nejstarší zástupci tohoto druhu byly nalezeni již v přechodných vrstvách mezi zlíchovskými vápenci a dalejskými břidlicemi nebo také ve vápencích chýnických. Lokality; Praha - Hlubočepy, okolí Holyně a východní okolí Řeporyjí (Zabitá rokle), Chýnice, východní okolí Chotče, Pekárkův mlýn u Solopysk, Karlštejn (Hluboké údolí), Císařská rokle u Srbska, Srbsko aj.

5 mm (sag), Praha - Hlubočepy, vpravo od pygidia je drobný brachiopod Dalejodiscus sp.

Poddruh Phacops superstes superstes Barrande, 1852 †, jako Phacops fecundus var. superstes z Barrandova silurského systému, 1852.

Vědecká synonyma
Pedinopariops superstes superstes (Barrande, 1852)